Historie českých pálenek
Milujeme pití slivovičky, ale zelenou nebo čertem taky nepohrdneme, k tomu 7 piv a ráno bude ouvej. Každopádně Česká republika je na velmi vysoké úrovni, nejenom v konzumaci, ale hlavně v palírenství. I když se v posledních letech rozmáhá tuzemská whisky nebo gin, pálení z ovoce má u nás mnohaletou tradici a hlavně kvalitu. Za tu dobu se vyvinulo neuvěřitelným způsobem a stalo se národním pokladem. Podívejme se, jak to všechno začalo.
Destilace jako taková se dostává do Evropy na přelomu 11. a 12. století. Do českých luhů a hájů se rozšiřuje na počátku 14. století za vlády Jana Lucemburského, který panoval v letech 1310–1335. Historické prameny spíše zmiňují, že umění destilace, což byla tenkrát výsada učenců, (blb si kořalku nevyrobil), se rozvinula hlavně za vlády jeho syna Karla IV. Lucemburského. Na počátku se alkohol destiloval hlavně z hojně pěstované vinné révy. První větší vinopalna byla založena zase jeho synem, Václavem IV. v Kutné Hoře. Zrodil se tak nový obor – Vinopalnictví.
Na svém počátku se alkohol používal hlavně jako medium pro výrobu bylinných lektvarů a medicíny na různé strasti, až později se výroba rozšiřuje za účelem konzumace mezi běžné lidi. Proto výrobou vládli hlavně medicinmani, alchymisté a také církev. I když byl někdy považován „spirit“ za ne úplně svatý, ale spíše za ďáblovu kořalku, výroba různých likérů a bylinných macerátů byla výsada hlavně mnichů a církevních řádů.

V století 16. se již pálilo nejen z vína, ale i třeba z piva, planých trnek, jablek, hrušek, jalovce, mišpulí i obilí. Pokud se jednalo o pálenku z piva, většinou se jednalo o zbytky z pivovaru nebo nepovedenou várku. Používalo se také často nekvalitní ovoce, klidně nahnilé, a ponechalo se samovolně kvasit. To samozřejmě vedlo k nekvalitní pálence a střevním potížím.
Obliba destilátů stoupala ve všech vrstvách obyvatelstva. Původní techniky výroby byly bohužel velmi primitivní.
Celková úroveň paličského řemesla se zvedá hlavně v 18. století, jak technologicky, tak i vědomostně.

Koncem 19. století bylo v Čechách na Moravě evidováno kolem 250 registrovaných pálenic, kde asi polovina zpracovávala ovoce a druhá polovina vyráběla destiláty z vína. K tomu je ale zapotřebí připočíst nesmírné množství domácích pálenic, které produkovaly domácí pálenku. A že jich bylo. V 19. století byla domácí výroba kořalky rozšířená natolik, že úřady prý už vzdaly hon na černé palírníky.
Počátkem 19. století však přišel zlom na jižní a jihovýchodní Moravě. Hlavně v oblasti Bílé Karpaty, Beskydy a okolí Uherského Brodu, města Bojkovice a Vizovice, které později patřily ke špičce palírnictví. Zde všude se dařilo pěstování ovoce, hlavně švestkám.
Do této oblasti však přicházejí velké trable, protože zdejší majitele ovocných sadů začíná ohrožovat dovozové ovoce z Balkánu, hlavně dovoz švestek. A protože ovoce nemá kdo vykupovat, a nechat shnít úrodu by byl hřích, rozšířilo se pálení slivovice. Moravští pěstitelé tak byli nuceni se přizpůsobit a najít jinou cestu zpracování svých plodů.
Pálení mělo i svoji legislativu. V roce 1835 byl ve Vídni vydán dekret umožňující pěstiteli vypálit ročně až 56 litrů 50% kořalky z plodin pocházejících z vlastní úrody, aniž by platil daň. Zajímavé je, že uvedený zákon platil pouze na Moravě a některých dalších zemích rakouské monarchie. V Čechách však měli smůlu a každý musel zaplatit daň, pokud si chtěl něco doma vypálit. K mírné změně došlo v roce 1923, kdy bylo dané množství 50 litrů sníženo na 30 litrů, přičemž později byla celá paličská nespravedlnost ukončena.
Počátek 20. století pak přinesl formování českého lihovarnického průmyslu, kdy se rodí postupem času velká jména, která působí na trhu dodnes. Bohužel následovala německá okupace, a hlavně znárodnění bolševickým xindlem, který pozastavil rozvoj českého palírnictví na dalších 40 let.

Nyní je však situace úplně jiná. Tuzemské lihovarnictví zažívá bum a velký zájem o lokální produkty českých zákazníků. A to je dobře. Snad se vrátí síla a tradice do českých hospod a lihovarů, aby naše malá republika, která je srdcem Evropy, ukázala světu, že to tady není jenom o pivu.
Na zdraví…